Toulka

Somruje. Na rohu ulice postává.

Pár drobných chce, že prý mu dám.

Však ač nejsem osobá špinavá,

říkám mu: Nic nemám sám.

Hej kámo, rád bych ti korunu dal,

však v kapse mám díru, klobouk sepraný.

Žiju tu proto, abych se smál,

že bankovní konto mám vybraný.

V ulicích velkého města bloumám,

ač trochu ztracen se zdám.

Pozorně dlaždice zkoumám,

žiji tu dlouho, stejně neznám.

Krysy jsou patřičně vyžraný.

Otlučená okna, za nimi byl byt.

Teď už má bitvy svý prohraný.

Aspoň ty krysy mají tam klid.

Do řeky spláchneš sny,

pak barvou nové píšeš po zdech.

A lehké ženy zas mají své dny.

Chtějí si také dopřát oddech

V dálce už kopec Sluncem hoří.

Na kopci podívám se rád,

jak chlapec se dívce dvoří.

Květy už schovává rozkvetlý sad.